Základem výcviku psa je proces učení. Ten pak může probíhat rozdílně, podle toho, jakou při učení použijeme motivaci, zda povzbuzující (odměny) nebo zastrašující (tresty). Zpravidla se používá kombinace obou postupů, správné se odměňuje a nesprávné trestá. Má to však svá rizika. Trest může někdy smazat výsledky výcviku založeného na odměňování.

Uveďme příklad:
Nacvičujeme aport. Pes již ochotně uchopuje kozlík a tu nás napadne, že bychom mu váhu kozlíku mohli zvětšit. Pes kozlík uchopí a vyplivne. V rámci zásady důslednosti psa donutíme kozlík uchopit, ale ten vzdoruje a máme konec. Už nám nevezme ani kozlík odlehčený na původní váhu.

Podle druhu učení, na němž je výcvik založen, můžeme rozlišit:

1. postupné rozvíjení přirozeného výkonu. Příkladem je tzv. hravý aport. Metoda má základní význam při nácviku hledání a vystavování a jinde.
2. metoda postupných kroků. Příkladem je parforsní aport. Výkon psa rozčleníme v jednotlivé postupní prvky a ty postupně nacvičujeme (uchopení s donucením, uchopení z ruky, uchopení ze země, nesení, přinesení položeného předmětu atd.). při tomto modelování výkonu psa si zajišťujeme perfektnost výkonu. Obtíže nastávají ve volbě postupnosti jednotlivých kroků, jejich sledu a počtu.. nutno respektovat individualitu psa, postřehnout, co mu činí potíže. Metodou postupních kroků se nacvičují i jiné disciplíny. Ze složitějších postupů je to např. hlášení u střeleného kusu nebo oznamování. Tato metoda je preferovaná zejména v kynologii německé. Francouzi a Angličané jsou i ve výcviku psů liberálnější, popřávají psovi více svobody a projevu.
3. málo využívanou metodou výcviku je metoda nápodobou. Problém je v tom, že k ní potřebujeme druhého zkušeného psa. Osvědčuje se při nácviku štvaní zvěře a jejím hlášení na stopě, využít se dá i při nácviku aportu hravou formou, příklad staršího psa může povzbudit mladšího, bázlivější k delšímu hledání, metoda byla účinná při nácviku na škodnou atd.
4. existuje i metoda samoučení psa. Praktikovali ji staří myslivci, kteří se spoléhali na vrozené vlastnosti psů. Psa jednoduše brali na hony a on sám pochopil, co se žádá (i zde ovšem existovala odměna nebo trest). Jestliže pes k tomu nebyl, tak ho dali pryč.

CVIČITELSKÉ DESATERO

1. Pamatuj, že pes je živá bytost.
2. Respektuj jeho biologické potřeby, může mít žízeň, hlad, může mu být zima atd.
3. Poznej svého psa a opírej se o jeho dobré vlastnosti.
4. Učení nemusí být mučení, raději odměňuj než trestej.
5. Buď trpělivý.
6. Buď důsledný.
7. Připusť si, že pes díky svým smyslům ví někdy více než ty.
8. Udělá-li pes něco špatně, hledej nejprve chybu u sebe.
9. Nebuď nadměrně ctižádostivý a uměj prohrávat.
10. Buď psovi dobrým vůdcem smečky a měj ho rád.


Prevzaté z publikácie Lovečtí psi
od autorov Vladimír Hanzal a Václav Vochozka